Pokud máte pocit, že jíte, abyste zvládali stres, úzkost, smutek, nebo zajídáte své úspěchy, možná je to i Váš případ. Tyto webové stránky Vám mohou pomoci lépe pochopit, jak emoční jedení funguje, jaké má následky a co s tím můžete dělat.
Je důležité vědět, že v tom nejste sami. Moderní medicína nabízí možnosti, jak tento problém řešit - ať už jde o léky pomáhající zhubnout (tzv. farmakoterapii), nebo pomoc odborníků na výživu, pohyb a duši.
Máte hladový mozek?
Ale vždycky se objevilo něco, co Vás zastavilo. To je normální a je to přesně to, s čím Vám můžeme pomoci. Naučte se lépe porozumět svému tělu a najděte cestu k trvalým změnám.
Obezita není jen výsledkem špatných stravovacích návyků nebo nedostatku pohybu. Velký vliv má také prostředí, ve kterém žijeme. Dnes nás negativně ovlivňuje tzv. obezitogenní prostředí, ve kterém je snadný přístup ke zpracovaným, vysoce kalorickým a nezdravým potravinám, zatímco pravidelná fyzická aktivita je často nedostatečná. To, co jíme, je ovlivněno nejen našimi chutěmi, ale také tím, jak nás formovalo prostředí, rodina a zvyky.
Kromě toho může hrát roli genetika. Někteří lidé mají vyšší sklony k obezitě kvůli dědičným faktorům, které ovlivňují jejich metabolismus a způsob, jakým jejich tělo ukládá tuk. To znamená, že i když dva lidé jedí a cvičí stejně, jejich těla mohou reagovat velmi odlišně.
Podíl na obezitě má také stres, který vyvolává chuť na kaloricky bohatá jídla, což často vede k emočnímu jedení. Hormony, jako je kortizol, který tělo produkuje při stresu, mohou zvýšit chuť k jídlu a vést k přejídání. Navíc nedostatek spánku a nepravidelné spánkové režimy mohou zvyšovat chuť k jídlu a snižovat schopnost těla efektivně zpracovávat cukry, což přispívá k přibírání na váze.
Muži a ženy často přibírají na váze různě. U mužů se tuk hromadí převážně kolem břicha a je znám jako viscerální tuk, který obklopuje vnitřní orgány. Tento typ tuku je zvlášť nebezpečný, protože zvyšuje riziko srdečních onemocnění, cukrovky a dalších metabolických poruch.
Naopak ženy mívají tendenci ukládat tuk kolem boků a stehen. Ačkoliv se tento typ tuku považuje za méně rizikový než viscerální, obezita u žen může ovlivnit hormonální rovnováhu, což může vést k problémům s menstruací, plodností, a zvyšuje riziko hormonálních nádorů, jako je rakovina dělohy a prsu.
V České republice trpí obezitou přibližně 26 procent dospělé populace, což je alarmující číslo. Více než polovina Čechů má nadváhu, vážné zdravotní problémy tedy hrozí velkému počtu lidí. Obezita zvyšuje riziko vzniku cukrovky 2. typu až o 80 procent a je jednou z hlavních příčin srdečních onemocnění. Ročně zemře na komplikace spojené s obezitou mnoho tisíc lidí. Řešení tohoto problému je klíčové pro zdraví celé populace.
Důsledky obezity jsou dalekosáhlé a zasahují téměř každý aspekt Vašeho zdraví. Kromě zvýšeného rizika cukrovky 2. typu, vysokého krevního tlaku a srdečních onemocnění má obezita vliv i na zdraví duševní. Lidé trpící obezitou často zažívají sníženou sebedůvěru, únavu a zvýšené riziko deprese. Odborníci už dnes vědí, že obezita vyvolává v těle chronický zánět, který zvyšuje riziko vzniku dalších vážných onemocnění, jako jsou demence nebo rakovina. Nadváha má také velký vliv na opotřebení kloubů a rozvoj osteoartrózy.
Emoční jedení je stav, kdy jíte ne kvůli skutečnému hladu, ale abyste se vyrovnali s emocemi, jako jsou stres, smutek nebo nuda. Mnozí lidé sahají po jídle, aby se uklidnili nebo si dopřáli odměnu po náročném dni. Toto chování je velmi běžné a může se objevit v různých životních situacích, ale většinou po něm následuje pocit viny. Emoční jedení je tedy proces, který se dá velmi těžko ovládnout jen vlastní vůlí.
Velmi častým projevem emočního jedení je bezmyšlenkovité přejídání se u televize. Mnozí lidé se vracejí z práce unavení a stresovaní, zapnou televizi a automaticky sáhnou po nějaké pochoutce - často po sladkostech nebo třeba po smažených brambůrkách. Nezřídka se stává, že během sledování filmu zmizí celý balíček, aniž by si to člověk uvědomil.
Jednou z hlavních charakteristik emočního jedení je, že můžeme jíst bez pocitu skutečného hladu. Může jít o snahu zmírnit emocionální nepohodu, nikoli o uspokojení fyziologické potřeby. Hlad je signál těla, že potřebuje živiny, zatímco chuť je touha po něčem příjemném, často bohatém na cukry a tuky. Tento rozdíl je důležitý pro pochopení, proč lidé trpící emočním jedením často sahají po nezdravých jídlech, i když nejsou hladoví. Zatímco jídlo slouží k zajištění příjmu základních živin a energie, konzumace potravin, zejména těch s vysokým obsahem cukrů a tuků, může vyvolat v mozku uvolňování látek, jako je dopamin, serotonin, a opioidů, které v těle navozují příjemné pocity. Touha zažívat opakovaně tyto příjemné pocity vede ke zvýšenému příjmu nezdravého jídla a může vést ke vzniku nadváhy nebo obezity.
Proces jedení je řízen ze dvou center v mozku - v centru pro regulaci hladu a centru regulace chuti (odměny).
Chuť a hlad jsou regulovány pomocí hormonů. Tělo a mozek chtějí být v rovnováze a udržovat si stálou hmotnost. Při každé naší snaze zhubnout se mozek brání, „cítí se v ohrožení“ a tělo se začne chovat úsporněji, aby nám zabránilo v hubnutí. Je totiž nastavené na naši poslední nejvyšší dosaženou hmotnost a snaží se nás na ni vrátit zpět. Tomu říkáme homeostatický okruh, který udržuje organismus v rovnováze.
Nad ním existuje tzv. hédonický okruh (zaměřený na požitky). Jeho činnost je povzbuzována konzumací potravin, které nám chutnají – zpravidla hodně sladkých, tučných či hodně slaných. Prostě takových, které v mozku vyvolají příjemné pocity a chceme je jíst znovu a znovu, ve větším množství. Můžeme mluvit i o „závislosti“ na chutném jídle. Mnohdy nedokážeme tento okruh vůlí ovládnout. Jíme tedy zdaleka nejen pro hlad, jíme pro potěšení z jídla nebo se chceme jídlem odměnit.
I když emoční jedení může být silně zakořeněným (zlo)zvykem, moderní medicína může nabídnout řešení. Farmakoterapie je jednou z možností, která může být nápomocná při zvládání emočního jedení. Existují léky, které pomáhají toto nutkání a touhu jíst regulovat. Tato terapie dokáže zmírnit impulzivní chutě spojené s emocionálními stavy a usnadňuje zavedení zdravějších stravovacích návyků.
Pokud Vás trápí emoční jedení, můžete si o těchto možnostech promluvit se svým lékařem. Více informací o konkrétních lécích a dalších metodách léčby naleznete v sekci Jak se léčí obezita.
Léčba obezity vyžaduje komplexní přístup. A možná to neradi slyšíte, ale je to celoživotní boj. Farmakoterapie může být nástrojem, který ve spojení s dalšími strategiemi, může pomoci podpořit cestu ke zdravějšímu životnímu stylu a novým návykům. Pro mnoho pacientů může zvládání emočního přejídání a odolávání chutím představovat značnou výzvu. Léky mohou pacientům usnadnit zvládání obtíží tím, že omezí potřebu spoléhat se pouze na vlastní vůli, zejména v případech, kdy jsou chutě úzce propojeny s emocemi. Farmakoterapie může pomoci snížit chuť na sladká, slaná a obecně nezdravá jídla, což pacientům může umožnit lépe se soustředit na rozvoj zdravějších stravovacích návyků.
Farmakoterapie je vždy předepisována lékařem a musí probíhat pod jeho dohledem, aby se minimalizovalo riziko nežádoucích interakcí s jinými léky nebo zdravotními problémy pacienta. Lékař pečlivě vyhodnotí zdravotní stav pacienta a zvolí nejvhodnější lék, který odpovídá jeho potřebám. Léčba je dlouhodobá a její úspěch závisí na spolupráci obézního pacienta, pravidelných kontrolách a úpravách dle výsledků a zdravotního stavu.
Tyto injekčně podávané léky fungují podobně jako látky, které se v těle přirozeně tvoří po jídle a pomáhají řídit hladinu cukru v krvi. Zpomalením vyprazdňování žaludku prodlužují pocit sytosti a snižují pocit hladu. Mohou být vhodnější pro pacienty, kteří trpí neustálým pocitem hladu a během dne sahají opakovaně po jídle.
Cíleně navržená kombinace dvou účinných látek působí na centra v mozku, která řídí chutě a naši přirozenou potřebu jíst. Pomáhá snížit chuť na nezdravá jídla a omezuje nutkání se přejídat. Tato synergicky působící kombinace je vhodná pro pacienty, kteří chtějí zhubnout a zároveň bojují s emočním přejídáním a nezvladatelnými chutěmi - tedy pro ty, u nichž je hlavním problémem tzv. emoční hlad, kdy jídlo slouží spíše k uklidnění než k utišení skutečného hladu.
Tato skupina léčiv blokuje ve střevě vstřebávání části tuků z potravy, čímž snižuje celkový příjem kalorií, protože tuky z jídla odcházejí z těla nestrávené.
Zhubnout a váhu si udržet je velmi náročné. Lidé při hubnutí často selhávají z řady důvodů a boj s emočním jedením a chutěmi může být jedním z nich. Dieta a cvičení jsou klíčové, ale pro mnoho lidí je obtížné udržet disciplínu dlouhodobě, zvláště pokud čelí stresu nebo emocionálním výzvám. Zde mohou léky pomoci překonat tyto nástrahy tím, že pomáhají kontrolovat chutě k jídlu.
Léky bychom neměli brát jako samozřejmost. Úspěšná léčba obezity zahrnuje i zásadní změny ve Vašem životním stylu - zdravé stravování a dostatek pohybu. Léky Vám mohou pomoci překonat nejtěžší fázi a naučit se lepší stravovací návyky, ale dlouhodobé udržení váhy závisí na těchto změnách. Udržení zdravých návyků po vysazení léčby může být pro některé jedince náročné a po konzultaci s lékařem je možné se k farmakoterapii opětovně vracet.
Udržujte pravidelný režim jídla a vyhýbejte se impulzivnímu jedení.
Zvyšujte fyzickou aktivitu - i malé změny, jako je chůze, mohou pomoci.
Zkuste omezit stres pomocí relaxačních technik.
Zvažte použití farmakoterapie jako doplňku k Vašim změnám životního stylu.
Důvěřujte si a vyhledejte podporu odborníků, pokud se cítíte ztraceni.
Léky na obezitu Vám může předepsat nejen specialista (například obezitolog nebo diabetolog), ale i Váš praktický lékař. Ten posoudí Váš zdravotní stav a navrhne vhodnou léčbu. Pokud váháte, nebojte se svého praktického lékaře oslovit – je to nejrychlejší cesta, jak začít s léčbou obezity.
Máte-li k tomu i další zdravotní potíže, jako je vysoký krevní tlak nebo cukrovka, praktický lékař Vás může nasměrovat na další odborníky, kteří Vám pomohou s komplexní léčbou.
Některé zdravotní pojišťovny, jako Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky, přispívají na léčbu obezity až 4 000 Kč ročně v rámci preventivních programů. Tento příspěvek Vám může významně snížit Vaše náklady a pomoci dlouhodobě udržet léčbu, a tím dosáhnout lepších výsledků. Čerpání preventivního programu se může během roku změnit, proto pro aktuální informace vždy doporučujeme prostudovat stránky Vaší zdravotní pojišťovny.
Zdroje:
1. Acosta A et al. Selection of Antiobesity Medications Based on Phenotypes Enhances Weight Loss: A Pragmatic Trial in an Obesity Clinic. Obesity (2021) 29, 662-671.
2. Wharton S et al. Obesity in adults: a clinical practice guideline. CMAJ 2020 August 4;192:E875-91.
3. Volkow ND et al. Obesity and addiction: neurobiological overlaps. Obes Rev. 2013;14(1):2-18.
4. Billes SK et al. Naltrexone/bupropion for obesity: an investigational combination pharmacotherapy for weight loss. Pharmacol Res. 2014;84:1-11.
5. Yeo GSH, Heisler LK. Unraveling the brain regulation of appetite: lessons from genetics. Nat Neurosci. 2012;15(10):1343-9.
6. Greenway FL. Physiological adaptations to weight loss and factors favouring weight regain. International Journal of Obesity (2015) 39, 1188-1196.
MYS-0387-001 12/24
NPR-CZ2409-24
